... jako lidé.

"Dnes až příliš mnoho mladých lidí slýchává, že církevní učení o lidské intimitě je pouze karikatura, a když vezmeme v úvahu kulturu, v níž žijí, nemohou pochopit, proč je Církev prosazuje. Ale Církev je věrná svému poslání, jež plní po dvě tisíciletí, a tak stále představuje mravní alternativu pro mladé lidi, utopené v kultuře, která je neúnavně poučuje, že mají jít za bezprostředním uspokojením. Církev připomíná velké křesťany - svatého Tomáše Akvinského, svatého Františka z Assisi a svatého Františka Xaverského, abychom jich vyjmenovali jen několik - ukazuje je jako modely pravého života člověka, její poselství? V zásadě toto: Buď můžete usilovat stát se jedním z nich - budovatelem civilizace, velkým géniem, služebníkem Boha i lidí, odhodlaným misionářem -, nebo můžete být sebestřednými nulami, lpícími na uspokojení svého apetitu. Naše společnost dělá vše proto, abyste se vydali tou druhou cestou. Osvoboďte člověka v sobě. Pozvedněte se nad stádo, vyhlaste svou nezávislost na kultuře, která si o vás myslí tak málo, a prohlaste, že zamýšlíte žít nikoli jako zvířata, ale jako lidé."

WOOD, Thomas E.: Jak katolická církev budovala západní civilizaci; Praha 2008, Res Claritatis; str. 169