Svobodná vůle vs Boží povolání

<< Předchozí

Svobodná vůle vs. Boží povolání

Je to jako sousto masa z pět let staré slepice, pokud se tato hmota ještě dá nazvat masem. Nejspíš to tak trošičku souvisí s tou naší svobodou v rozhodování, svobodnou vůlí.
A taky maličko s, pro nás nepochopitelnou, Boží vševědoucností, moudrostí a všemohoucností. Ale jak se ty dvě věci spolu snášejí?

Bůh už prostě ví, jak se rozhodnem, a proto se tomu říká „povolání“. – Jako, že mě už teď do něčeho volá, povolává. Ale já nesmím počítat s tím, že už tu cestu mám předem nalajnovanou, a že nemůžu „jinudy“. Já můžu jinudy. A pokud chci, tak musím jít jinudy! Protože právě to jinudy je tudy!! Ale to ví jen Bůh.

Najednou to vidím tak jasně.Schováváš se za „Boží vůli“. Děláš něco, protože (si myslíš, že) to po tobě chce Bůh. Ty to přece „cítíš“! Ale tohle Bůh nechce! Ty máš svobodnou vůli a dělej si, co chceš! Jdi tam, kde jsi šťastný!

Bože, miluji Tě a chci být tvůj. Prosím požehnej mi.

Bože, s touto slečnou se milujeme a chceme být svoji.
Prosíme, požehnej nám.

Možná opravdu jediné, k čemu jsme povoláni, je svatost. Ale jakou cestu si ke svatosti zvolíme je jednoznačně na nás.

Nejsem si jistý, jestli můžu použít slovo moudrý, k tomu je asi zapotřebí trochu vyšší věk, ale určitě mohu použít slovo inteligentní, chytrý, přemýšlivý člověk, který má věci srovnané.

Tak tedy jeden takový člověk mi řekl – a něco na tom bude:

Boží povolání přichází až po mém rozhodnutí.

<< Předchozí