O povolání

Boží cesta

Bůh každého z nás někam volá.
Pro každého z nás má Bůh připravenou nějakou cestu.
Když ji objevíme, budeme šťastnější, než kdybychom se jí bránili a šli vlastní cestou.
…

Takovýchto kázání už jsme určitě slyšeli nespočet.
Já jsem navíc slyšel ještě toto:
Ať si vybereme jakoukoliv cestu, Bůh bude stále s námi, požehná nám, neopustí nás. Jen to možná bude náročnější a „oklika“ na cestě k Bohu a svatosti.

Doteď souhlasíte?
____________________________________________________________

Představme si člověka (Může to být i žena, ale já budu hovořit o muži, neboť se mi nedostalo té cti zkusit být ženou.) – tedy zdravého křesťana v takové životní situaci a v tom věku, kdy se rozhoduje, co dál se svým životem. Jestli zvolit kněžství, nebo manželství.

Co je jeho povolání?

Velmi těžká otázka, když máme tak málo informací o jeho vnějším životě, vnitřním životě, životě vůbec a tak dále, že?

Když si však vyberu jinak, než jaké mám povolání, znamená to, že jednám proti Boží vůli?

Zkusím malý příklad:
Nějaký (jiný) člověk, který se narodil řekněme ve znamení berana, se rozhodne stát se knězem, nezávisle na tom, jestli „cítí“ nějaké povolání. Podaří se mu projít přes všechny vstupní záležitosti, a jelikož je spíše introvertní, pět let uzavřenosti v semináři mu příliš nevadí, a je vysvěcen. Ve skutečnosti měl však povolání k manželství. Proto, že jej nehledal, nenalezl jej, a jednoduše si šel za svým rozhodnutím. Je teď knězem proti Boží vůli?

Následující >>